Ženy v sedle

Vyjížďky na koni se staly mezi dobře situovanými dámami v polovině minulého století velkou módou a totéž platilo i pro sportovní kostým. Obsah tohoto označení se ovšem značně liší od naší současné představy sportovně orientovaného oděvu. Nutno ovšem poznamenat, že ve srovnání s tehdejšími vycházkovými, tj. velmi přezdobenými a nepraktickými ženskými šaty už kostým té doby jk jisté praktičnosti přece jen inklinuje. Jezdecký kostým byl kombinací dámských a pánských prvků. Pod kabátkem nosily dámy pánskou bílou vestu a kravatu, ale dlouhá široká sukně byla čistě ženská záležitost. Také pánský cylindr si dámy zdobily dlouhým závojem. Moc praktické a sportovní to sice nebylo, ale tato rafinovaná kombinace působila na pány, kteří dámy na vyjížďkách doprovázeli, velmi přitažlivě. Svědectví najdeme například v románu G. Flauberta – Paní Bovaryová. Sestoupili. Rudolf uvázal koně. Emma kráčela napřed, po vyježděné mechové cestě. Leč jají dlouhá sukně jí překážela, třebaže si nesla její vlečku vykasanou, a Rudolf, kráčeje za ní, pozoroval mezi černým suknem a černou botkou její jemnou bílou punčochu, jež se mu jevila jako část její nahoty. Pak sto kroků dále se znovu zastavila, a skrze závoj, jenž splýval s jejího pánského klobouku šikmo k bokům, bylo vidět její tvář v modravé průsvitnosti, jako by plovala blankytnými vlnami…

Jak romantické, viďte! V 19. století vzrušovala muže ženská nožka poodhalená několik centimetrů nad kotníkem! Sukně končily těsně nad zemí a tato délka zůstala závazná i v době, kdy svět vstupoval do století 20. „věku zázraků“. Také móda byla zcela ve znamení nastupujícího nového stylu – secese. Nastala ta pravá doba pro ocenění kostýmu.

Ráj kostýmů

Secesní kostým si ponechal dlouhou sukni, i když se její šířka zúžila. Kabátky s jednořadovým zapínáním nad pasem měly široce rozevřené přední díly. Pod vlivem anglické módy, která nacházela stále větší uplatnění i v dámském šatníku, bylo tvarové řešení kostýmů poměrně jednoduché, až strohé. O to žensky rafinovanější byly detaily a doplňky. Halenkám se věnovala náležitá pozornost, neboť „halenky poskytují tu výhodu, že se dá měniti oblek vkusným způsobem“ – jak upozorňoval časopis Módní svět.

Možnost variability, jak bychom tuto vlastnost označili moderním slovníkem, byla jistě významným důvodem pro oblibu kostýmů. Na tom se nic nezměnilo. Vždyť kostým nabízí ženě pokaždé trochu jiné, ale vždy elegantní oblečení. Která žena by takovou šanci nevyužila?

Kostým se proto stal už na počátku 20. století pevnou součástí dámského šatníku. Módní návrháři v Paříži, Londýně nebo Vídni přicházeli každou sezónu s něčím novým, co bylo švadlenkami i konfekcí rychle napodobováno. Vždyť ka?dá ?ena toužila přivítat jaro v novém kostýmku.

Před Velikonocemi jsme šili do pozdních večerních hodin. Dokončovali se kostýmy, které si chtěli zákaznice obléknout na Vzkříšení. Na Velký pátek jsem už kostýmy roznášela a mohla jsem počítat aspoň s dvěma korunami. S ohromným balíkem v náručí jsem spěchala Širokou třídou, když jsem znenadání spatřila Terezku s Alešem. Stačil jenom okamžik, abych si Terezku prohlédla, opravdovou slečnu v novém kostýmu z Vídně. (Helena Šmahelová – Žena roku 1900)

Zatímco secesní kostým z kvalitních materiálů v oblíbených pastelových barvách směřoval k jednoduchosti, secesní klobouky sledovaly pravý opak. Ovšem bez této „koruny elegance“ byl kostým nemyslitelný. Zalistujme ještě jednou v románu Heleny Šmahelové a podívejme se, jak vypadala „Žena roku 1900“.

Požádala jsem Magdu, aby mi pomohla vyzkoušet můj kostým, tentokrát pro mne v neobvyklé hnědé barvě. Také sportovní typ kostýmu byl mimořádný. Úzká sukně, volný kabátek s širokým koženým pasem. Pořídila jsem si ke kostýmu klobouk stejné barvy, plochý, s velkým okrajem. Z klobouku padala dlouhá lehoučká šála, obtáčela krk a visela z ramen. Prohlížela jsem se v zrcadle a Magda mě zamyšleně pozorovala. „Poslední model z Paříže“, podotkla jsem a ona namítla, zda není kostým spíš pro jaro. Pro všechny sezóny. Kývla na souhlas. „Ano, pro všechny sezóny a ke kostýmku kočár v barvě vyleštěného lískového oříšku a koně stejně vybarvené“ ….

Také další doplňky byly nezbytné: rukavice, kabelka, v létě slunečník, v zimě boa kožešiny a rozměrný rukávník.

Kostým na bojišti

I když byly ženy v době secese svázány konvencemi a přísnou etiketou, snaha po uplatnění vlastní osobnosti rostla. Emancipaci, o kterou ženy předtím marně usilovaly, výrazně uspíšila první světová válka. Ženy musely nastoupit na místa odvedených mužů a změna jejich životního stylu se odrazila i v oděvu. Více nežli na prezentaci se začalo dbát na praktičnost, hygieničnost a pohodlí. Opět tedy vítězí kostým. Ovšem ono pomyslné „bojiště?, kde dívky a dámy usilovaly o přízeň mužů, vystřídalo bojiště skutečné. S kostýmem se už nesetkáváme pouze na městském korze, ale i v místech, kde bychom ho patrně nečekali: ve vojenských lazaretech. Tam totiž ženy pracovaly jako ošetřovatelky a jejich oděv musel být praktický a teplý. Kostým ošetřovatelek měl polopřiléhavý kabátek, dvouřadové zapínání umožňovalo uzavřít jej až ke krku. Sukně byla kratší, propínací. Dala se podle potřeby odložit, protože pod ní byly kalhoty ke kolenům – samozřejmě ze stejného materiálu. Tím bylo „štikově modré sukno“, stejné jako měly uniformy rakousko-uherské armády. Praktické doplňky tvořily kožené kamaše, nízké nepromokavé boty a kulatá čapka se štítkem.



Proměny kostýmu

První světová válka proměnila svět, společnost a samozřejmě i šatník. Emancipace pokračovala a ženy se svých práv i nového životního stylu nemínily vzdát. Stejně tak se nemínily vrátit k nepraktickému a složitému odívání. Proto i v šatníku moderní ženy zůstal kostým, třebaže trochu pozměněný. Nejvýraznější změnou prošla sukně. Jestliže na počátku 20. století sahala ještě ke kotníkům, každým rokem se její lem posouval o kousek výš, takže v roce 1925 již jen stěží zakrývala kolena. Prý to byl tehdy odvážnější čin nežli později první minisukně. Emancipace proměnila i módní siluetu. Ideálem moderní ženy se stala dívka chlapeckého vzhledu, zvítězila rovná, štíhlá linie s nízko posazeným pasem, halenky podobné košilím, někdy doplněné vázankou.

Moderní podobě ženy i jejímu novému společenskému postavení dala jasný, viditelný výraz Gabrielle Chanel. Svými názory ovlivnila meziválečnou módu – a nejen tu. Svědčí o tom i její vítězný návrat na scénu haute couture v roce 1953 a její neméně vítězný kostým. Kostýmy Chanel přežily svoji tvůrkyni a nosí se dodnes. V čem byl styl Chanel tak avantgardní a nadčasový? Především v tvorbě promyšlených a vzájemně kombinovatelných souborů. Kabátek, sukně, kalhoty, vesta – to, co nabídla ženám Coco Chanel, tvoří základní kameny moderního kostýmu dodnes. Kostým se stal univerzálním denním oblečením. Módní časopis Eva 1931 doporučuje ženám, které mají málo peněz, koupit si nejlepší kostým a k němu nejlepší doplňky jako jediný, univerzální oděv. „Neboť je lepší mít jeden oběv dokonalý, se všemi doplňky, než několikatery špatné šaty ze špatného materiálu a trpět stálým nedostatkem vhodných doplňků“. Nemyslíte, že má tato rada nadčasovou platnost?