ZEMĚDĚLEC 2004 - JARO S KOŇMI - 18.-21.3.2004
by VIDA
Článek převzat z výstavních novin
V termínu 18. - 21.3.2004 se na výstavišti v Lysé nad Labem již po dvacáté konala výstava se zaměřením na zemědělství. Výstava láká rok od roku stále vyšší počty návštěvníků a svoje původní předurčení stát se aktuální nabídkou všeho, co je pro práci na zahradě a na poli potřeba, pro nejbližší region ve středním Polabí, už dávno překonala. A tak do Lysé míří každé jaro vystavovatelé i návštěvníci z celé ČR.
A tak se opět v březnu, tentokráte aktuálně i podle astronomického kalendáře - 21. března se vítalo v Lysé Jaro. A nejen to jaro na které netrpělivě čekají všichni pěstitelé a chodí očima povytahovat rostlinky z rozmrzlé, případně z mnohdy ještě úplně zmrzlé země, ale i jaro s konmi.
Na stále se zvyšující zájem o chov koní zareagovalo před 5-ti lety i výstaviště v Lysé nad Labem rozšířením tradiční výstavy Zemědělec o tato ušlechtilá zvířata a dovětek - "jaro s koňmi". Vznikla tak samostatná výstava v rámci výstavy Zemědělec, konaná ve stejném termínu s názvem - Výstava "Jaro s koňmi". Letos se v Lysé představilo pouze 6 plemen z českých chovů, a to jak při práci, v boxech či na ruce na venkovním předvádišti. Byla zde představena tato plemena: Starokladrubský kůň, Norický kůň, Český teplokrevník, Českomoravský belgický kůň, Hafling a Shagya Arab.
Kromě živých koní se představilo svou letošní nabídku 23 prodejců a výrobců potřeb pro koně. Na převáděcí ploše byla letos poprvé představena i jízda v dámském sedle. V přehledně zpracovaných výstavních novinách byl otištěný krátký článek s povídáním o dámském sedle a jízdě v něm. Díky pořadatelům, kteří nepodcenili ani www prezentaci této akce si tento článek můžeme přečíst také.
Dámská sedla.
Ačkoliv boční sedla známe převážně z historických filmů a pohádek, představují nedílnou součást vývoje jezdectví. Dámské ježdění má velice dlouhou tradici sahající do 9. století př. n. l.
Představme si tedy dámské sedlo tak, jak se postupně vyvíjelo.
Prvním dámským sedlem bylo tzv. planchette, což byl silně vypolstrovaný polštář s opěrátkem, opatřený stupátkem na nohy. Žena v něm seděla kolmo k ose koně a musela být voděna. V 16. století předvedla Kateřina Medicejská sedlo s rozdvojenou rozsochou, do které jezdkyně vkládala pravou nohu a tím zešikmila svůj sed. Další změnou z přelomu 17. a 18. století, byl vynález skokové hlavy, umožňující oporu levé nohy, jízdu v rychlejších chodech a překonávání malých překážek. Největší rozvoj zažilo dámské ježdění během 19. století. Zasloužila se o něj císařovna Alžběta rakouská, známá jako Sissy. Ve své době byla považována za jednu z nejlepších jezdkyň. Naopak 20. století a hlavně druhá světová válka znamenala pro dámská sedla pohromu.
Žena se posadila na koně obkročmo, zanikla specializovaná sedlářství a dámská sedla zmizela z podvědomí.
Jízda v dámském sedle není nikterak složitější než jízda v klasickém sedle, možná o trochu nebezpečnější. Je ale velice elegantní a snad i proto přežilo dámské sedlo dodnes. Vždyť, která žena by nechtěla, aspoň na chvíli být královnou? Pro mnohé jezdkyně může být jízda v dámském sedle formou určité seberealizace, či staronovým odvětvím agroturistiky.
Tolik článek z letošních Výstavních novin na téma dámská sedla a jízda v nich.
