<< BACK

"KONĚ V AKCI" 2004 - VÝSTAVA KONÍ V PARDUBICÍCH
by VIDA
Materiál "Dámská jezdecká společnost"

Společné vystoupení koní ze dvou nejstarších hřebčínů na světě - českých Kladrub nad Labem a slovinské Lipice - bylo ozdobou a skutečným vrcholem šestého ročníku mezinárodní výstavy Koně v akci, která se konala na Dostihovém závodišti v Pardubicích ve dnech 3. – 5. září 2004. Hostem výstavy byl i český olympionik Jaroslav Hatla, vítězové předchozích ročníků VP a mnoho dalších slavných osobností.

V letošní jubilejní dostihové sezóně se pořadatel akce – Dostihový spolek a.s. – zaměřil na 130. výročí prvního startu Velké pardubické, které bylo ústředním tématem doprovodného programu výstavy. Bohatý program, rozdělený na čtyři části - odbornou, sportovní, doprovodnou a speciální, byl doprovázen veletrh domácích i zahraničních firem s nabídkou komplexního sortimentu zboží, bez kterého se nedá s koňmi nic podnikat. Každý z návštěvníků si na výstavě Koně v akci určitě přišel na své.

Slatiňanské hippologické muzeum připravilo pro veřejnost výstavu „Parforsní hony na pardubicku“, která byla přístupná po celou dobu výstavy na galerii dostihového klubu ve druhém patře. Parforsní hony v této oblasti mají bohatou historii a zůčastňovala se jich tehdejší "smetánka". Mnohé z nich dokázal zachytit C.K. dvorní fotograf Josef Pírka na svých fotografiích. Některé z nich bylo možné zhlédnout na této výstavě. Štefan Hudza pro výstavu zapůjčil několik zajímavých děl s tématikou koní a osobností spojených s historií pardubického závodiště, které vhodně doplnily původní obrazovou výstavu. Této výstavy se zůčastnila i Dámská jezdecká společnost, která výstavu obohatila o možnost usednutí do dámského sedla, jenž bylo umístěno na nízké koze a několik dalších dnes již historických sedel a figuríny v kostýmech z období baroka. Tuto možnost usednout do bočního sedla využilo mnoho zájemců (nejen žen, ale i mužů). Dokonce se našlo i několik pamětníků, kteří pamatují doby, kdy dámy jezdily bokem a byli ochotni zavzpomínat.

Všem návštěvníkům naší expozice děkujeme a těšíme se na další setkání. Naše poděkování patří i pořadatelům a všem, kteří se starali počas výstavy o naší pohodu a bezpečnost vystavovaných exponátů

Výstavy „Koně v akci“ 2004 se zůčastnily i dvě „dámy v sedlech“,
které předvedly ukázku jízdy v dámském sedle naživo.
V elegantní drezůrní ukázce byl předveden mladý starokladrubský hnědák Artuš
a ve skokové ukázce bylo bez zaváhání v čistém skokovém stylu
pokořeno při přeskoku neuvěřitelných 120 cm.
Foto: Jan Řeháček

A závěrem něco málo z historie honů v okolí města Pardubice.

Pardubice 19. století nebyly nijak významným městem. Do společenského života ve městě přinášela větší pružnost snad jen jezdecká posádka. V první polovině 19. století žil v Chlumci nad Cidlinou hrabě Octavián Kinský. První historický hon po anglickém způsobu uskutečnil Octavián Kinský na podzim roku 1836. Jednalo se o hon na jelena. Za tímto účelem dovezl do Čech plnokrevné koně se smečkou strakatých psů z Anglie. Hony za účasti šlechty a důstojníků z okolních posádek probíhaly většinou v okolí Kladrub nad Labem. Hrabě Kinský začal jako první nosit předepsaný červený kabát.
Roku 1837 přichází do Pardubic plukovník kníže František Liechtenstein. V roce 1841 se oženil s hraběnkou Julií Potockou. Aby se jeho choť nenudila, uspořádal kníže Liechtenstein 15. září 1841 parforsní hon na jelena. Spolu s plukovníkem Clam-Gallasem a knížetem Auersperkem ze Slatiňan položili základ Pardubické parforsní společnosti. Štvanice se konaly od začátku října do vánoc čtyřikrát v týdnu za smečkou na jelena a jednou na zajíce. K prvním honům se používalo 36 psů a 140 koní. Při honu byl jelen dostižen, nikoliv zraněn či zabit. Parforsní jeleni byli chováni ve zvláštní oboře ve Slatiňanech. Tato zábava vzbuzovala v Pardubicích vzrušení a údiv, ale vedla také ke zdražení potravin, zboží a bytů. Na druhou stranu do města putovalo více peněz od účastníků honů. Některé hostince ve městě se záhy změnily v nákladné hotely po vzoru lázeňských míst. Mnozí šlechtici si ve městě zakoupili domy, jako např. hrabě Kinský či Furstenberg. A jelikož kvalita cest v té době nebyla valná, mnozí zde bydleli po celou dobu honů. Během honů byly také často způsobeny škody na majetku, ale i na to parforsní společnost pamatovala. Byl vypracován zvláštní formulář, podle kterého byly vypláceny polní škody. Do určitého pardubického hostince byli sezváni všichni poškození a na místě jim byla částka vyplacena. Díky bouřlivým revolučním událostem se hony v letech 1848 - 49 nekonaly.
K obnově honů došlo roku 1850 po příchodu saského barona Zedwitze. Ten nabídl některým dřívějším účastníkům honů jejich obnovení. Za organizování honů požadoval pevnou částku k úhradě výloh. Účastníci s jeho návrhem souhlasili a tak byly hony obnoveny. Zedwitz usiloval o to, aby koně i psy byli při honech co nejvíce šetřeni a co nejméně namáháni. Výsledkem bylo, že mnoho honů bylo špatných, jelikož i ke štvaní posílal špatné jeleny. V té době trvala sezóna tak dlouho, dokud nezamrzlo. Podle dohody musel být hon organizován i tehdy, když se chtěl účastnit jen jeden podílník. Válka v roce 1866 ukončila mastrování barona Zedwitze. Koně musel rozprodat, nic se mu nedařilo. Odjel do Vídně, kde byl nalezen mrtvý v jednom dunajském rameni. Nedaleko něho ležela lahvička jedu. Společnost tak zůstala bez mastra i bez koní, hony byly přerušeny.
Po ukončení války v roce 1866 do Pardubic přichází princ Egon Thurn-Taxis. Převzal smečku psů i mastrování a na podzim 1967 se hony opět vrátily do Pardubic. Nové mastrovství přineslo do Pardubic i nový směr. Princ Egon Thurn-Taxis jako výtečný jezdec a sportsmen se snažil ukázat především sportovní stránku honů. Z Anglie byli dovezeny noví psi, jezdci používali jako výstroj červené kabáty s modrým sametovým límcem s knoflíky ze žlutého kovu s monogramem P.H.C. značící "Pardubitzer Hunting-Club" (Pardubický honební spolek). Roku 1871 se princ Thurn-Taxis vzdal mastrování. Oženil se a odejel z Pardubic do Uher.

Roku 1872 převzal vedení honů princ Emil Furstenberg.

V listopadu r. 1874 se konala každoroční velká společenská událost, na niž se sjížděla smetánka z celého Rakousko - Uherska, parforsních honů na Pardubicku zúčastnil i císařský pár - František Josef I. se svojí manželkou Alžbětou - "Sissi" a pobyli v Pardubicích několik dní. Takto o významné události informoval dobový tisk, např. Světozor z 22. ledna 1875. Hon byl zahájen právě u obce Časy. Na počest této události zde byl vystavěn pomník. V posledních dnech Rakousko - Uherska zúčtovali "radostnou vzpomínkou" na císaře Františka Josefa I., zvěčněnou v podobě pomníku na počest přítomnosti císaře na honu roku 1874. Pomník obyvatelé Časů rozbili a materiál použili při stavbě obecní váhy.

V témže roce vznikla také Velká pardubická. Z úspěšných koní, kteří doběhli dne 5. listopadu 1874 do cíle velké, byli také tři koně, kteří se pravidelně zúčastňovali pardubických parforsních honů. V roce 1876 se parforsní hony, stejně tak jako Velká pardubická pro velké mrazy nekonaly.

Od roku 1877 se stal posledním masterem hrabě Jindřich Larisch. Ten zastával svou funkci až do první světové války. Tehdy byla sezóna otvírána počátkem října, konečným termínem byl 10. prosinec. Honební dny byly pondělí, úterý, pátek a sobota. 3.12.1881 se honů zúčastnil také korunní princ Rudolf, který přijel do Pardubic vlakem. Honu na sv.Huberta 3.11.1894 se zúčastnil také arcivévoda František Ferdinand. Přijel do Pardubic také proto, aby viděl na Velké pardubické běžet svého koně Czufondara. Den sv. Huberta byl v Pardubicích slaven. Hubertovský jelen dostal mašličku na rohy, jezdci byli slavnostně oblečeni a večer byla v kasinu, které bylo také majetkem parforsní společnosti, pořádána slavnostní hostina a tanec. Zvěř určená k honům byla uzavřena v malé ohradě, která byla až do osmdesátých let 19. století blízko akciového pivovaru. Od roku 1899 byla výše akcií upravena z 1000 korun na 1300 korun. Částka byla splatná k 1. lednu a k 1. říjnu jednou polovinou a každý akcionář mohl používat pro hony jen tolik koní, kolik měl akcií. Z této částky byly také hrazeny škody způsobené při honech. Dne 6. prosince 1913 byl uspořádán poslední parforsní hon parforsní společnosti, který se uskutečnil poblíž Bohdanče. Díky první světové válce byl provoz honební společnosti zcela omezen. Jezdci i koně byli povětšinou povolány do války. Rokem 1917 skončilo období pro placení akcií. Po válce již nebyla činnost parforsní společnosti obnovena. Prázdné byty a kasino byly zabrány.



Otázky a odpovědí na toto téma