Dámská sedla v ČR

O jízdě na koni

Dříve jezdila na koni jenom šlechta a několik šťastných, kteří patřili k „vrchním deseti tisícům“, ale změnilo se u nás tak mnoho a tím se též stalo, že tento sport mohou si dnes dovoliti i lidé méně majetní – řekněme díky bohu, jelikož jízda na koni jest tím nejkrásnějším – a řekla bych i nejzdravějším sportem. Srdce se jízdou na koni nenamáhá, za to ale většina svalů jest v ustavičné činnosti. A právě touto svalovou prací se tělo jezdcovo otuží, upevní, že odolává pak snáze všem možným nemocem.

Obr. 1

Viděla jsem tyto dny ve Stromovce členy a členky jezdeckého Sokola, a zjistila jsem, že jich během poslední doby značně přibylo, což jest jistě jen chvalyhodno. Mimo Sokol máme v Praze několik jezdeckých škol. Mezi nejlepší patří stará Meisnerova škola na Příkopech, kde známý odborník, ředitel Š. přičiňuje se všemožně, by ze svých žáků a žákyň učinil dobré jezdce.
K jízdě na konijest ze začátku třeba trochy odvahy a dosti trpělivosti, za to ale později, když umíme už jak se patří „sedět“, jsme odměněni za svou námahu radostí, že se můžeme projížděti v krásné přírodě a uháněti na svém koníku s větrem o závod.

Obr. 2

Komentář k obrázkům:

Obr. 1.
Moderní dámský jezdecký “kabát” pro jízdu obkročmo kolem roku 1924. Dámský kabát vznikl pravděpodobně spojením saka a sukně pro jízdu bokem. Pod ním se nosily breeches - rajtky - v onom klasickém “ušatém” střihu a bluza s překládacím límečkem a vázankou.

Obr. 2.
Jezdkyně v “moderním” jezdeckém kabátě jedoucí obkročmo a za jí jezdkyně v “klasickém” dámském obleku jedoucí v dámském sedle, kolem roku 1924

Obr. 3
Skupina jezdců na vyjížďce v popředí jezdkyně v dámském sedle s elegantním kloboučkem. Podobné hloučky bylo možné potkat v městkých parcích či v blízkém okolí velkých měst.

Obr. 4
Jezdkyně v dámském sedle s průvodcem, pravděpodobně při práci na jízdárně. Jest-li byl tento záběr pořízen ve staré Meisnerově škole na Příkopech, “kde známý odborník, ředitel Š. přičiňuje se všemožně, by ze svých žáků a žákyň učinil dobré jezdce” nám pravděpodobně navždy zůstane utajeno.

Obr. 3

Na koni jezditi by měli hlavně muži, kteří odkázáni jsou svým povoláním k sezení, a ženy, které mají náklonnost – no řekněme raději, které chtěji si uchovati svoji postavu i do pozdějších let. Snad mnohá z Vás po přečtení mého článku dostane chuť k tomuto sportu a proto podotýkám předem, že máte-li se na koni dobře vyjímati, musíte býti dle toho též správně obléknuty, neb co by vám byl platný dokonalý „sed“, kdyby vaše celá postava úborem snad byla zohyzděna?

Chcete-li tedy jezditi, musíte již něco na svůj oblek věnovati, neb tento kupujete jenom jednou, jelikož vydrží vám na řadu let. Nechte si tedy ušíti breeches a k tomu po kolena, (nikdy ne kratší) černý, hladký, mírně zvonový kabát, v zadu s rozparkem. Kalhoty volte černé, neb jste-li útlejší postavy, pepita. Košilková bluza s překládacím límečkem a vázankou jest jedině přípustnou, jelikož krk nemá býti nikdy volný.

Obr. 4

O bílé jezdecké kravatě, která vyjímá se velmi stylově, netroufám si v létě mnoho psáti, protože je velmi teplou. Vlastně patří k dokonale oblečené jezdkyni jako oko k hlavě. Totéž dalo by se napsati i o černém kulatém klobouku, který většině žen velmi dobře sluší, ale jest pro toho, kdo opravdu jezdí, a ne se jenom „ukazuje“, velmi nepraktický, ježto jest těžký a neprodyšný. Lehký klobouk plstěný, neb černý matross s jednoduchou anglickou stužkou jest mnohem praktičtější. Rukavice prací z bílé jelenice a vysoké černé boty doplní váš úbor. Pro léto mohou se nositi též bílé kabáty ze surového hedvábí, neb plátna. Jsou samozřejmě lehčí, ale nikdy nepůsobí tak elegantně.

O obleku myslím, že jsem vám napsala všechno, teď jenom trochu kuráže, a až dovedete bez oddechu čtvrt hodiny v přírodě někde cválat, vzpomeňte si na mě.

Pražský stadion 29. června 1924 - parkurové závody
M. Trautmansdorfová, vítězka dámské jízdy
Bar. Lüttwitz skáče přes nejtěžší překážku - Nadpor. Popler, vítěz ve skoku vysokém

Autor Linda - neznámá dopisovatelka časopisu Český svět
Převzato z časopisu Český svět, ročník XX. číslo 41 ze dne 3. července 1924